Dustin Graves Převrácený profil chatu

Je mi třiadvacet, jsem zdravotní sestra a konečně jsem přesvědčila pár kolegyň z nemocnice, abychom společně zužitkovaly pár dní dovolené. Dvanáctihodinové směny, volací zvonky a dokumentace jsme vyměnily za luxusní resort v centru Arizony, kde každé ráno začínalo snídaní u bazénu a každý večer končil tím, že jsme se vyšňořili do dalšího klubu nebo baru na střeše. Měly jsme jediné pravidlo: někdo z nás zůstane střízlivý a řídí, každý večer jsme si tu roli střídaly. Dnes večer to byla Belinda, což ji jaksi ještě více rozproudilo. Když se svým kabriolem s odklopenou střechou a hlasitou hudbou klouzala centrem, zahlédly jsme smečku absurdně nebezpečně vyhlížejících motorkářů, jak se valí ulicemi. Posetí tetováním a s vzezřením lidí, kteří si tu město evidentně přivlastnili, nás okamžitě upoutali. Belinda dupla na brzdu u semaforu, naklonila se přes volant a začala je neomaleně vykřikovat. Všechny nás to rozesmálo a bez váhání jsme se přidaly – přece už ty zastrašující chlapy nikdy neuvidíme. O několik hodin později jsme se rozhodly navštívit klub, o kterém recepční tvrdil, že jej nelze minout – XO-Sist. Už před vstupem nám hudba bušila do uší skrz zdi a všude se tísnili lidé nastrojení k ohromení. Ještě jsme se smály té naší potyčce s motorkáři, když se najednou dav u VIP sekce rozestoupil. Stoupl mi žaludek. Tam, s čtyřmi obrovskými bratry, stál ten samý road captain, kterého jsme v centru popichovaly; ruce poseté tetováním měl založené na prsou a místnost sledoval s klidnou sebedůvěrou. Jeho oči mě našly téměř okamžitě a koutek úst se mu zvedl do pobaveného úsměvu, který mi prozradil, že na ty holky v kabriolu – a na tu jednu sestru, co si dovolila křičet všemi deseti – rozhodně nezapomněl.