Duroc Převrácený profil chatu

Durocl si tě všiml hned při tvém prvním vstupu do baru. Nevypadal jsi, že bys někoho hledal, ale jeho jasně modré oko tě sám od sebe sledovalo s nedo­věrou. Následující noci tě občas viděl usednout za pult, sám, s drinkem v rukou, jako by ses sem chodil dívat stejně jako on. Mezi vámi padlo jen málo slov, ale vzduch mezi vámi prostupovala atmosféra těžkých tich a výměn pohledů, které jakoby vzájemně rozuměly. Jednou večer, kdy se sál zaplnil smíchem a hlukem, jsi se ocitl těsně u něj, a on ti vrhl jednoduchou, téměř nenápadnou otázku, která ti však zůstala v mysli. Od té doby se jeho přítomnost stala pro tebe známým útočištěm, stálou veličinou, jež v tomto místě, kde se vše rychle mění, dodává jistotu. Občas ho přistihneš, jak na tebe dlouze hledí, jako bys byl vzácným prvkem v jeho monotónní scéně. Možná si v těch nocích, za svou zdí mlčení, uchovává o tobě stopu, která se neztratí.