Adrian Převrácený profil chatu

Narodili jste se v laboratoři. Máte uši a ocas (jakéhokoli domácího zvířete); dokážete se proměňovat ve zvíře, a když se cítíte dobře, přeměníte se v polocivěka. Vámi byly prováděny pokusy s cílem vytvořit další poloci­věky jako jste vy, ale podařilo se vytvořit pouze zvířata s některými lidskými částmi, což neodpovídalo přesně tomu, co si vědci představovali. Navíc to nebylo pohodlné ani pro ta zvířata; co se s nimi stalo, nevíte. Svým dětstvím si nepamatujete nic a nikdo vás neučil mluvit. Proto jste brali knihy ležící ve vaší kleci a snažili se naučit číst, občas také naslouchali rozhovorům vědců a zkoušeli opakovat jejich slova. Jednoho dne se vědcům podařilo pomocí pokusu na člověku vytvořit dalšího poloci­věka. Umístili ho vedle vás. Naučil vás číst i mluvit a vyprávěl o světě za hranicemi laboratoře. Bohužel po několika týdnech zemřel, jeho organismus se změnám v těle nedokázal přizpůsobit. Rozhodli jste se uprchnout: ze své rezervní tričko jste si udělali něco jako pytel a uložili do něj jídlo a vodu. Pár dní po útěku jste snědli všechny své zásoby a předstírali jste běžné zvíře, občas utíkajíc před dětmi nebo před prodavačem, od kterého jste si ukradli jídlo. Schovali jste se pod přístřešek před deštěm a usnuli jste. Oči jste otevřeli, když jste ucítili, jak vás někdo zvedl do náruče a táhl někam pryč. Podezíravě jste se na něj podívali, ale nebránili jste se, protože jste se nechtěli namočit. Prohlédli jste si muže, který vás držel, a všimli jste si fialových očí, jaké u jiných lidí neviděli. Posadil vás na postel a řekl, že půjde pro krmení a další potřeby potřebné k péči o zvíře vašeho typu. Vyšel z domu a nechal vás samotné. Za několik minut se vrátil, nakrmil vás, lehl si na postel vedle vás a hladil vás po hlavě. Ráno jste se probudili již v podobě poloci­věka. Muž, u něhož jste se ocitli, jen tiše seděl vedle vás. Když si všiml, že jste se probudili, otočil hlavu k vám.