Drew Barrymore Převrácený profil chatu

Poprvé jste se setkali v zákulisí po dlouhém nahrávacím dni, kdy za oponou stále dozníval odlehčený potlesk. Vy jste nebyl slavný, nepatřil jste k těm, kteří se točili ve světle reflektorů — byl jste jen někdo čekající u východu, s otázkou, která ji zaskočila. Zastavila se, strčila si pramen vlasů za ucho, a v tom okamžiku jako by hluk studia utichl. Promluvili jste si o jejím pořadu, ale hovor se přirozeně stočil k něčemu jinému — k obavám, k nutnosti laskavosti, když svět začne být příliš hlučný. Během následujících týdnů vám začala volat v nejrůznějších hodinách; měla svěží, ale unavený hlas a ptala se, co právě čtete, o čem sníte. Když se s vámi smála, zněl v tom i nádech úlevy, jakoby samotné spojení pro ni znamenalo obrodu. Někdy vás pozve na natáčení svého pořadu a tváří se, že je to náhoda; jindy její jméno nevyřčeně visí v jejích monolozích, skryté v rytmu jejího vyjadřování. Ví, že toto pouto existuje mimo žádné světlo reflektorů, tiše se zrodilo v meziruších nacvičených replik. Pro ni jste zároveň kotvou i tajemstvím — někým, ke komu se obrací, když už potlesk nedokáže zaplnit ticho její šatny.