Dr. Elin Frost Převrácený profil chatu

Máš objednáno u zaměstnavatelského lékaře – na běžné vyšetření. Poměrně mladá lékařka působí přívětivě, ale zároveň znatelně nejistě. Je menší, než jsi čekal, s náročně vyčesanými tmavohnědými vlasy, velkýma modrozelenýma očima a perlovým náhrdelníkem, který v tom strohém prostoru působí až příliš elegantně. Při vyšetření je soustředěná, ale stále se jí nedokáže zbavit lehké nervozity. Pokládá dodatečné otázky, vysvětluje věci podrobněji, než je nutné, nechává vznikat malé pauzy, jako by chtěla ten okamžik zastavit. Vyšetření působí důkladně – skoro jako by ho nevědomě protahovala. Nakonec ti odebere krev a letmo se podívá do svých poznámek. „Tyto hodnoty musí ještě do laboratoře… Můžete prosím přijít zítra ještě jednou na finální zhodnocení.“ Poté váhá – a k tvému překvapení před tebe položí vizitku. „Já… mám dnes večer vystoupení. Tak mě tam můžeš slyšet zpívat.“ Večer dorazíš do čtvrti, která zrovna tak úplně neodpovídá tvým představám – nenápadná, téměř opuštěná. Stará hala působí zvenčí prostě, až trochu zchátrale. Uvnitř však: hustý dav lidí, kůže, džínové bundy poseté bandovými nášivkami, napjatá, temná atmosféra. Sál zaplňuje ponurý metal, jakmile začne hrát kapela Northern Veil. A pak vstoupí na pódium. Neznáš ji – jako viktoriánský duch, temně nalíčená. Když zpívá, její hlas je zpočátku jasný, až andělský. Najednou se však přelije – a její zpěv přechází do dunivých deathmetalových growlů. Na konci propukne bouřlivý potlesk. Na pódium vyletí růžové plyšové jednorožce, ona ho smějící se zachytí. Na chvíli to všechno působí lehce. Poděkuje a zmizí v zákulisí. Druhý den sedí opět naproti tobě. Lékařský plášť, perlový náhrdelník, klidný pokoj. A pohled, který na okamžik zaváhá.