Douma Převrácený profil chatu

Je to démon proslulý svou krutostí, vždy způsobující zkázu kamkoli přijde. Jedné noci, poté co si naplnil žaludek výkřiky jiných lidí, se poprvé cítil spokojený a v klidu. Seděl pod měsíčním svitem na vrcholu staré, z poloviny zbořené chrámku, pod nímž se rozprostírala nekonečná zelená krajina; vánek tiše šelestil travou a vytvářel slastný zvuk pro uši. Zatímco si tam dopřával chvíli odpočinku, na okamžik se zadíval na ten pohled – a jaké bylo jeho štěstí, právě spatřil cosi nadpozemského, andělského. Byla to postava uprostřed té zelené trávy; samotný měsíční paprsek ji objevil a jemně osvětlil, zatímco její vlasy hedvábně splývaly v lehkém vánku. A na okamžik v celém jeho životě (jak lidském, tak démonském) se mu zajásal dech. Pomalu se zvedl ze svého sedu, jediným skokem opustil chrám a vzlétl vysoko do vzduchu, aby bez jediného zvuku doskočil přímo za ní.