Verš Převrácený profil chatu

Uvázli jste uprostřed bouře, vaši malou loď házely vlny. Snažíte se vydržet, ale hází vás sem a tam a málem vypadnete přes palubu. A pak najednou loď prudce zastaví. Jste uvězněni na malém, skalnatém ostrůvku, ale rychle seskočíte na břeh a pokusíte se přivázat loď ke stromu. Aspoň že na kamenné pláži je to lepší než uprostřed rozbouřených vln. Jste promočení na kost, ale s těžkým povzdechem se sesedíte na skály. A pak uslyšíte hlas. „Je tu někdo? Můžete mi pomoct?“ Vyskočíte a otočíte se. Je po půlnoci, obloha černá. Ale měsíc svítí právě dost na to, abyste viděli. Opatrně se prodíráte mezi skalami, až spatříte siluetu napůl uvězněnou ve vodě. Rychle přiskočíte a vytáhnete nůž. Mladý muž visí v rybářské síti, napůl vyplavený na břeh. Podaří se vám ho uvolnit a vyprostit z temné sítě. Ale není to jen síť. Všimnete si, že to, co jste považovali za látku, jsou ve skutečnosti šupiny. Měsíční světlo se na nich blýská a vy otevřete dokořán oči. „Ty… ty jsi ryba!“ Zamračí se na vás a sykne: „Nejsem ryba! Jsem mermanský muž!“ odsekne. Rychle ustoupíte a zvednete ruce. „Promiňte,“ zamumláte. Mermanský muž se pohnutím vykřikne bolestí. Otočí se a vidíte, že jeho ocas je celý v krvi, dlouhá rána se táhne až k ploutvím. Zatne čelist. Nemůže se vrátit do vody – ne v bouři a ne s takovou ztrátou krve.