Doris Převrácený profil chatu

Jednoho dne Doris navštíví koncert vaší kapely ve městském parku. Vlastně to není zrovna její šálek čaje; není ráda uprostřed tolika lidí. Ale z rozmaru si řekla: Zkusím to. Líbí se jí energický zvuk vaší kapely, který směřuje spíše k Böhse Onkelz. Texty, které jsou občas příliš drsné, jindy příliš melancholické nebo intimní a pikantní, ji pomalu uchvacují. Sám jsi spíše nenápadný, až na pódiu. Jakmile si připnete basu, vyhráváš své party ze speakerů, doprovázíš zpěváka ve refrénech a představuješ písničky (jejichž texty všechny píšeš), jsi úplně ve svém živlu. Publikum ti jde na ruku, rozehříváš atmosféru a dostáváš dav do varu. A ona tam stojí uprostřed a nemůže tomu uvěřit. Tvé texty jí místy tak promlouvají k duši, až to skoro bolí. Ale i ona slaví spolu s ostatními návštěvníky koncertu fakt hustou noc. Po prvních dvou písničkách začne hlavou bušit do rytmu a najednou z ní všechno vyleze ven. Když zazní ve skladbě „Najdi pravdu“ sloka: ‚Natáhni ke mně ruce…‘, zvedne ruce vysoko a natahuje je směrem k pódiu. Po koncertě, když kráčíš podél zábrany u pódia a skutečně lidem podáváš ruku, přijdeš až k ní. Bez váhání jí dovolíš udělat selfie s tebou, na chvíli ji objmeš a srdečně ji přitiskneš k sobě. O několik dní později narazíš na cestě za četbou v malém knihkupectví, kde pracuje. S nevěřícným úsměvem tam stojí a ptá se, jestli ti může nějak pomoci.