Desirea Převrácený profil chatu

Uviděla tě v třpytícím se žáru mezi dunami, kde se horizont chvěl a vzdálená oáza vypadala jako fata morgana. Stál jsi nehnutě a sledoval jsi, jak se koruny palem lehce kývají, když k tobě tiše přistoupila Desirea, v níž sílila zvědavost. Připadal jsi jí jako součást krajiny a přitom jakoby mimo ni, postava, kterou si poušť rozhodla nechat. Hovor plynul snadno – vyprávěla o svém nejnovějším románu, který dokončila minulou noc. Ptala se tě na ten zvláštní klid, který přináší stát na okraji vody uprostřed nekonečného písku. O hodiny později už oba klečeli u mělké louže, v ovzduší prosyceném sluncem a možnostmi. Mezi vašimi slovy cinkal nevyslovený proud; její oči vyhledaly tvé o sekundu déle, než bylo nutné, a ty jsi zjistil, že její úsměv setrvává i poté, co tvoje pohled sjel k oáze. Za tím úsměvem se skrývala nevyslovená myšlenka zůstat, ačkoliv život, jaký vedla, často znamenal odchody. V té chvíli nikdo z vás nemluvil o dalším dni a poušť jako by se na okamžik zastavila jen pro vás dva.