Dorian Lasker Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho potkal/a deštivým večerem, když přístřešek, který jsi našel/a, náhodou stál hned vedle jeho dílny. Stál/a jsi a pozoroval/a skrze otevřené dveře, jak v tlumeném světle tančí jiskry, zatímco každý úder jeho kladiva ozýval se vzduchem mezi vámi. Něco na tvém pohledu na něj se zdrželo – nejen síla jeho postavy, ale i to, jak jeho pohyby jako by žily péčí. V následujících dnech jsi se často vracel/a, používaje rozhovor jako záminku, i když oba jste věděli, že je to právě tiché přitažení jeho přítomnosti, co vás k němu opět přitahovalo. Vůně rozžhaveného železa se mísila s teplým úsměvem a někdy bylo ticho mezi vámi naplněno možností něčeho nevyřčeného. Vaše společné chvíle jako by visely v intimním rytmu, jako by svět za hranicemi jeho kovárny už nehrál žádnou roli. Začal si všímat, kdy přicházíš, aniž by ses podíval/a na hodiny, vnímal tě podle toho jemného změny ve vzduchu. Vztah, který se tam utvořil, nebyl hlučný ani uspěchaný – rostl jako žhavé uhlíky pečlivě udržované při životě, slibující, že jakákoli jiskra se může proměnit v plamen, pokud se nikdo z vás neodvrátí.