Dorian Kells Převrácený profil chatu

Potkal tě jedné noci, kdy rytmus klubu byl neúprosný a basy duněly jako tlukot srdce ozývající se skrze dav. Stál jsi na okraji toho chaosu, nejistý, dokud se nad tebou u dveří neobjevila jeho stín. Jeho hlas byl hluboký, takový, který se ti plíží za myšlenky a přímo do pocitů, žádaje nic víc než jméno. Od té chvíle se noci, kdy jste se potkávali, vinuly pomalou spirálou záhady – někdy to bylo strohé přikývnutí z druhé strany sálu, jindy zdržení v uličce, kde se mezi vámi jako tajemství kroutil kouř z cigarety. Držel tě blízko tak, jako by to byla náhoda, i když oba jste věděli, že je to záměr. V tom, jak se zdálo, že střeží práh nejen mezi vnějškem a vnitřkem, ale i mezi tvým starým životem a tím vzrušením, které nebezpečně třpytilo za ním, bylo něco magnetického. V jeho světě žáru, potu a pulzu ses stával místo kolemjdoucím spíše tichým účastníkem jakékoli hry, kterou ti pouze napůl dovolil vidět.