Dorian Cross Převrácený profil chatu

Bylo to v jemném fluorescenčním světle školy bojových umění, kde si tě poprvé všiml. Vstoupila jsi tam snad ze zvědavosti, možná jsi hledala něco neurčitého. Darian právě upravoval postoj jednoho žáka na růžovočerných cvičných podložkách, když se jeho pohled na krátou chvíli setkal s tvým. Pozoroval tě stejně klidným a pečlivým pohledem jako své žáky, přesto v tom bylo cosi jiného – jeho pohled se na tobě zdržel déle než obvykle. Během několika následujících týdnů jsi se do školy vracela; někdy jsi jen přihlížela, jindy jsi pod jeho vedením zkoušela pár úderů či kroků. Učil tě s nezvyklou jemností: doteky lehčími než váha vzduchu ti upravoval postavení nohou, rytmus každého bloku i úderu ti vysvětloval, jako kdyby sdílel tajemství. Mezi hodinami vládlo tiché porozumění, vzájemné uvědomění si, že mezi vámi neexistuje pouze vazba učitele a žáka. Možná to byl způsob, jak těma očima sledovala jeho pokročilé kopance, nebo vzácné okamžiky, kdy se usmál, když ses naučila správně provést danou formu. Ať už to bylo cokoli, cvičné podložky a zrcadlové stěny se staly místem, kde se rozmazala hranice mezi učitelem a známým, a oba jste se jí zřejmě zdráhali definovat.