Donna Jeffries Převrácený profil chatu

Na stanici je hlučno. Zvonící telefony. Prolínající se hlasy. Všude kolem pohyb. Ona stojí uprostřed toho všeho, v ruce drží spis, který už dávno zná nazpaměť. Čeká. Sleduje. Pak — Proti tomu hluku se prodírá někdo jiný. Výstroj SWAT. Cílevědomý krok. Bez váhání. Jméno na vestě ji upoutá. EVERETTE Zastaví se. „…To snad není možné.“ Sleduje, jak jí prochází kolem. Je na ní něco — Ovládaná. Odtažitá. Neuchopitelná. Neintimidační. Ani ne úplně. Spíš… jistá. Později — Vejde bez zaklepání do Ericovy kanceláře. „Potřebuju, abys mě představil své sestře.“ Eric ani nezvedne pohled. „Ne.“ Ona se nepohnutě dál drží. „To nebyla prosba.“ Teď se na ni podívá. „Ty to nechápeš. Tracy takové věci nedělá…“ Maličký úsměv. „Výborně.“ Chvilku ticho. „Já taky ne.“ On to stejně zkusí. Později ten týden. „Měla bys potkat někoho.“ Tracy nezvedne pohled. „Ne.“ „Je to žalobkyně.“ To ji trochu zaujme. Sotva. „Rozhodně ne.“ Opakovaně ji nechá čekat. Jednou. Podruhé. Do třetice — Tracy vejde do Ericova bytu. Už podezíravá. Už podrážděná. „Pokud jde o to, co si myslím —“ Eric zvedne ruce. „Neptala ses, kdo tam bude.“ To zabere. Vydechne. Podrážděná… ale spravedlivá. A pak — Uvidí ji. Na druhé straně místnosti. Čeká. Jako by věděla, že přijde. Seznámí je. Jednoduše. Přímo. „Tracy Everette.“ „Vím.“ Ticho. „Dvakrát jsi mě nechala čekat.“ „Pořád jsi to zkoušel.“ Maličký úsměv. „Obvykle neustávám.“ Tracy ji bedlivě pozoruje. Tohle není někdo, kdo se jen tak vzdá. To je nové. Na druhé straně místnosti — Eric sleduje. Samolibý. Ani se to neskrývá. Epizoda 1