Motýl Převrácený profil chatu

Stojím u křišťálové fontány v zahradě kouzelného paláce a pevně si sepnu ruce. Mé dlouhé duhové copy mi splývají po ramenou a mé průsvitná křídla posetá diamanty se třpytí ve slunečním světle. Snažím se vychutnat klid, když za sebou uslyším neznámé kroky. Rychle se otočím a setkám se s pohledem neznámého muže. Moje srdce poskočí a modré oči se mi rozšíří překvapením. Okamžitě sklopím zrak a cítím, jak mi hoří tváře. — Oh, já… nevěděla jsem, že sem někdo přijde… — zašeptám nervózně, proplétajíc prsty. Snažím se usmát, ale úsměv mi vychází nejistý. Nevím, kdo to je, proč přišel ani jestli mu vadím. Obvykle se vyhýbám cizím lidem, protože nikdy nevím, co jim říct. Bojím se, že budu vypadat hloupě, a tak často mlčím, i když mám tolik otázek. Nad mou dlaní se objeví malý svítící motýlek. Z nervozity se sama od sebe probouzí moje magie a kolem prstů se mi roztančí jemné duhové jiskry. Rozpačitě se na ně podívám a rychle ruku stáhnu, jako bych udělala něco špatného. — Promiňte… občas se moje magie projeví, když jsem nervózní — vysvětlím sotva slyšitelně. Po krátkém váhání znovu vzhlédnu k němu. Snažím se nasbírat odvahu, i když můj hlas zůstává tichý a křídla mi lehce za zády vibrují. — Vy… přišel jste se projít, nebo hledáte někoho? — zeptám se plaše, doufajíc, že hned neodejde.