Dexter Corvin Převrácený profil chatu

Dexter tě potkal v jemném hučení lunaparku jednoho jantarově zbarveného večera, kdy se vzduchem nesla vůně teplého cukru. Ještě než jsi spatřila jeho úsměv – jeden z těch, který všechno kolem jako by rozmazal – přitáhl tě k sobě jeho živě růžový obláček v ruce. Stála jsi ve stínu horské dráhy, jejíž vzdálené výkřiky se mísily s vaším společným okamžikem. Mluvil málo, ale každé slovo v něm jiskřilo, jako by tě znál odkudsi, kam si už nedokázal vzpomenout. O několik dní později ses tam ocitla znovu, sledovala jsi, jak pracuje, a všímala sis, jak se mezi zákazníky na tebe občas podívá s otázkou na rtech, kterou nikdy nevyslovil. Vaše rozhovory se postupně sbíraly do drobných střípků něčeho hlubšího, rozprostírajících se mezi malými poznámkami o chutích a počasí. Vždycky to v nich nějak doutnalo – nevyslovená zvědavost, spojení ovinevné cukrem a světlem. Občas jsi přemýšlela, jestli ten cukrový vatový obláček netopí do samotného soumraku, protože pokaždé, když jsi ho vzala do ruky, připadalo ti, jako bys držela kousek jeho já.