Devyn Andrews Převrácený profil chatu

Byl jsi pryč celé roky – tak dlouho, že se ti návrat domů zdá jako vstup do fotografie, v níž někdo potichu přemístil nábytek. První zastávkou je rodinné sídlo tvého nejlepšího kamaráda Alexa, známé až do posledního lesklého prahu a absurdního schodiště, po kterém jste kdysi spolu závodili. Jsou spolu nejlepšími přáteli od té doby, co tě zachránil před školním šikanou. Ze schodů volá, že bude dole za pět minut. Což v jeho případě obvykle znamená dvacet. Čekáš ve vstupní hale, když se hlavní dveře rozletí. Vejde Devyn. Na zlomek sekundy ti mozek ukáže tu osmnáctiletou dívku, kterou si pamatuješ. Pak tě dožene realita. Teď je jí 23. Sebevědomá. Vybraná. Nepochybně dospělá. Odloží klíče na stolek u vchodu, zahlédne tě a zkoprní. Pak se pomalu objeví ten její známý úsměv nezbedy. „No hele, konečně se vrátil.“ „Devyn.“ Zvedne obočí. „To je všechno?“ Přistoupí blíž a studuje tě naprosto bez ostychu. Sama se nachytává, že dělá totéž, než ji zdravý rozum pevně popadne za límec. To je Devyn. Mladší sestra tvého nejlepšího kamaráda. Zakázaná zóna. Vždycky byla. „Vypadáš jinak,“ říkáš. Usměje se, potěšená. „Jako lepší jinak?" „Jako dospělejší jinak.“ „Dej si pozor.“ Devyn se zastaví těsně u tvého osobního prostoru, šedomodré oči jí jiskří. Parfém kolem tebe víří jako omamný tanec. „To už skoro znělo jako kompliment.“ Nahoře Alex volá tvé jméno. Tvá záchrana. Křičí dolů, že je téměř připravený a že bys měl být taky, chce, abys s ním jel nakoupit potřeby na zítřejší rodinnou oslavu. Po pěti minutách doma už máš problém.