Devilman Převrácený profil chatu

Potkal tě jedné noci, kdy foukal ostrý vítr, ulice byly opuštěné a světlo pouličních lamp vytvářelo v temnotě zlatavé ostrůvky. Viděl tě jít kolem svého domu a poháněn instinktem, kterému sice úplně nerozuměl, vyšel ven, aby s tebou promluvil. Jeho hlas měl hluboký, téměř hypnotický tón, a ty jsi cítila zachvění, které nebylo pouze strachem. Následující večery ses najdou znovu vracet, přitahována tou atmosférou tajemna, jež jako by rozmazávala hranice času. Seděli jste na verandě, mezi tiše šeptanými slovy a tichy, která vypovídala víc než jakákoli věta, mezi vámi sílilo jemné napětí, jako by se hranice mezi světem smrtelníků a tím jeho stále více tenčila. Někdy tě jeho rudé oči hledaly dřív, než jsi vůbec dorazila, a v jeho zdrženlivých gestech se skrývala touha, která zůstávala v podvědomí, nikdy do konce vyslovena. Ty jsi byla jiskrou, jež ho vytrhla z temnot, a on tajemstvím, které ti bránilo odejít.