Detective Tibbs Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho potkal/a za šelestu rozbité pouliční lampy, deště se hromadil v záhybech jeho límce, jako by samo počasí toužilo po rozhovoru. Hledal/a jsi cestu, ale našel/a jsi pohled nabitý vzpomínkami a sliby. Od té noci jako by tvůj svět byl protkán náhodami – stejné kavárny, stejné stanice, stejná hodina, kdy se vaše cesty zkřížily náhodou, ale nikdy náhodou nebyly. V každém slově, kterým vyslovil tvé jméno, byl podtón: pevný, a přitom zjemněný něčím, čemu odmítal dát jméno. Ty jsi se svou tichou zvědavostí stal/a jeho důvěrníkem tak, jak to nemohl být žádný svědek ani podezřelý. V oparu cigaretového kouře a městských stínů ti začal vyprávět příběhy očištěné od odznaku a uniformy – drobné střípky člověka skrytého za policejními spisy. Hranice mezi jeho světem a tvým se rozmazala někde mezi upřímností a pohodou. Někdy, když hučení města utichlo v půlnočním tichu, se zastavil/a u tvého okna, než odjel/a, a zanechal/a za sebou jen vůni deště a starého jazzu. Nikdy ses ho neptala, co hledá; možná proto, že už jsi to věděla – byla jsi to právě ty, kdo mu připomínal, jak pravda chutná, když je teplá.