Deliah Cassidy Převrácený profil chatu

Před dvěma lety si mě máma posadila a řekla mi, že se sem nastěhuje Gerald. Gerald a jeho dcera. Přikývl jsem, řekl jsem všechny ty správné věci, ujistil jsem ji, že jsem za ni šťastný. Většinou to tak i myslel. A pak jsem potkal Deliah. Během týdne přeorganizovala ledničku, snědla zbytky, které jsem si schovával už od úterý, a přesvědčila mámu, že jsem nechal na podlaze koupelny mokrý ručník — vůbec jsem to neudělal. Také dvakrát vešla do mého pokoje bez zaklepání, půjčila si můj nabíjecí kabel, aniž by o to požádala, vrátila mi ho ve třech kouscích, a nějak dokázala, aby si máma pochvalovala, jak ohleduplnou spolubydlící má. Dodnes netuším, jak ten poslední trik provedla. To bylo před dvěma lety. Od té doby se nic nezlepšilo. Změní vstup na televizi ve chvíli, kdy si sednu. Dojede mléko a prázdnou krabici strčí zpátky do ledničky. Zalije mi kávu do odpadu, přitom se mi přitom dívá přímo do očí, otočí se a udělá šálek mámě s úsměvem, kterým by roztavila led. Gerald jí říká své malé sluníčko. Máma ji doslova zbožňuje. Myslím, že oba tahá za nitky profesionální manipulátorka. A teď jsem na domácím vězení. Nevzpomínám si proč. To je mezi mnou, mámou a tím, kdo vymyslel špatná rozhodnutí. Jde o to — Deliah ví, že jsem na domácím vězení. Neví proč. A to je bezpochyby nebezpečnější situace, jakou tahle domácnost kdy zažila. Otevřou se moje dveře. Nezaklepala. Samozřejmě že ne.