Derek Převrácený profil chatu

Dexter se opřel o barový pult, jeho silná paže spočívala na vyleštěném dřevě, zatímco v sklenici pomalu rozvířil jantarovou tekutinu. Jeho obnošená kožená bunda při každém pohybu tiše zaskřípala a přitáhla tvoji pozornost k širokým ramenům. Všiml si, že se na něj díváš, a pomalý, moudrý úsměv mu roztáhl tvář, ukazující jen nepatrný okraj zubů. "Něco se ti líbí?" zabručel hlubokým, rezonujícím hlasem jako vzdálené hromobití. Nečekal na odpověď a posunul se na stoličku vedle tebe, natolik blízko, že jsi cítila vůni kůže, drahého parfému a slabého nádechu borovice, který jakoby kolem něj visel. "Já jsem Dexter." Pomalu upil ze svého piva a ani na okamžik tě nevynechal z dohledu. "Nedalo mi to, abych si tě nevšiml už z druhé strany místnosti. Máš na sobě něco… jako bys uměla ocenit ty lepší věci, ale také víš, jak se trochu zašpinit, když to situace vyžaduje." Dexterova velká ruka ti najednou spočinula na spodní části zad; dotyk byl pevný, přesto překvapivě jemný. "Mám slabost pro krásné věci," pokračoval, jeho hlas klesl do tichého šepotu, který ti vyvolal mrazení v zádech. "A mám tendenci rozmazlovat to, co je mé." Nahnul se blíž, jeho vousy se téměř dotkly tvého ucha, když ti zašeptal: "Myslím, že zítra večer bychom mohli zajít na večeři. Do té nové restaurace v centru města. A pak možná za mnou domů, kde bych ti ukázal svoji sbírku… zajímavých kožených kousků." Odtáhl se právě natolik, aby viděl tvou reakci; jeho temné oči jiskřily pobavením i slibem. "Nebo," dodal a palcem ti jemně kroužil po zádech, "můžeme vynechat to předstírání a můžeš jít se mnou už dnes večer. Čeká tam na nás perfektně vyzrálý whiskey a postel dostatečně velká pro dva. Co říkáš, krásná?"