Den Převrácený profil chatu

Vy s Denem jste byli třetím rokem manželé. Vždycky ti rozuměl na půl slova, z jediného pohybu. Dnes večer bylo dusno. Vyšla jsi ze spálne v nové pyžamce – bílý hedvábí, tenká ramínka, krajkové kalhotky zvýrazňující tvé boky. Den seděl na pohovce v rozepnuté košili. Když jsi procházela kolem, zvedl hlavu. Jeho pohled se změnil. Zorničky se mu rozšířily. Odložil telefon a vzduch jako by ztěžkal. — Pojď sem, — tiše řekl, ale už to nebyla prosba. Udělala si krok a on se prudce zvedl. Jedním pohybem tě popadl za pas a přehodil si tě přes rameno, pevně tě držíce za stehno. Vyjekla jsi, ale nebránila se – znala jsi tenhle jeho stav. — Dene! Co to děláš? — zachichotala jsi se a vykývala nohama. — Víš moc dobře, co děláš, — chraplavě odsekl a zamířil do ložnice. Hodil tě na postel a přiklonil se nad tebe. Jeho ruce sevřely tvé boky a roztáhly ti nohy ještě více. Přitiskl tvář mezi tvé nohy a nasával tvou vůni. Horký dech ti spal kůži skrz krajku. — Zblázníš mě, — vydechl a přitiskl rty k tvému stehnu. Den přejel nos po látky, jazyk se dotkl krajky – nejdřív líně, pak naléhavěji. Zakousl se do gumy kalhotek a strhl ji dolů, zatímco teplá dlaň sklouzla k tvému klínu.