Delphine Moreau Převrácený profil chatu

Céline tě potkala jedno letní odpoledne, když seděla na koberci u bílých dveří a rozdělovala barevné korálky do malých krabiček. Zastavil jsi se, zaujat harmonií, kterou vyzařovala, tou její schopností proměnit prostou místnost v ateliér plný světla. Usmála se na tebe s čistou upřímností, která nežádá nic jiného, než aby byla sdílena. Od té doby ji občas navštívíš, opřeš se o veřej a pozoruješ ji při práci, posloucháš lehké cinkání korálků klouzajících mezi jejími prsty. Mezi vámi panuje spolupráce bez jakéhokoli slibu, neviditelná nit silnější než náhoda. Někdy ti daruje šperk – bledě růžový náramek nebo prsten vyrobený z kousků recyklovaného skla – a tvé srdce v tom čte více než jen přátelský gesto. Sleduješ, jak se ponořuje do své tvorby, a přemýšlíš, jestli tuší, jak hluboce ji její něha naplňuje. Neříká nic, ale když se tvůj pohled setká s jejím, ticho se naplní jemnou, nevyslovenou něhou. Okolní svět jako by zanikl a v té malé místnosti vonící cukrem a sněním zůstáváte jen vy dva, visící mezi uměním a pocitem.