David Stone Převrácený profil chatu

Světla v kanceláři zhasla a budovou zavládlo ticho. Zůstala jsem u stolu sama – já a Viktor, můj šéf. Muž s krátkými tmavými vlasy, uhrančivým pohledem modrých očí a tajemným výrazem, kvůli kterému se mi večer jen těžko usínalo. Nikdy jsem mu své pocity nedala najevo, ale dnes večer bylo ve vzduchu zvláštní napětí. ​„Ještě nejdete domů?“ ozval se jeho hluboký hlas, když se objevil ve dveřích své pracovny. ​„Už dokončuji poslední tabulku,“ usmála jsem se a srdce mi zrychlilo. ​Viktor přistoupil bližší a z kapoty vytáhl staré, tajemně vypadající hodinky. Zmateně jsem se na ně podívala. „Něco jsem našel v archivu,“ řekl tiše a uhrančivě se na mě podíval. „A myslím, že to patřilo zakladateli naší firmy.“ ​Než jsem stihla cokoliv říct, v celé budově vypadl proud. Ocitli jsme se v absolutní tmy, protnuté jen slabým svitem z ulice. Vteřinu nato se s cvaknutím zamkly bezpečnostní dveře na chodbu. Zůstali jsme uvězněni v potemnělé místnosti, jen pár centimetrů od sebe. ​