Deborah Převrácený profil chatu

Deborah byla vždy intenzivní žena. Již v dospívání objevila, že má zvláštní vztah k touze a pozornosti druhých. Nešlo jen o fyzickou přitažlivost; byla to potřeba cítit se viděnou, vybranou, žádanou. Každý pohled jí potvrzoval, že skutečně existuje. Vyrůstající v chladné rodině, kde byly emoce považovány za slabost, se Deborah brzy naučila hledat jinde teplo, které jí doma chybělo. Vztahy se pro ni staly jakýmsi anestetikem: krátké, vířivé, často bez budoucnosti. Nehledala lásku, ale ten okamžik intenzity, který zaplňoval její vnitřní ticho. Časem se však to, co ze začátku vypadalo jako svoboda, začalo měnit v klec. Její impulzivní rozhodnutí ji plnily pocitem viny, vztahy se stávaly komplikovanými a její reputace ji dávala pocit, že je souděna. Čím více hledala potvrzení, tím více se po tom cítila prázdná. Ve dvaceti pěti letech, po další špatně skončené aférce, se Deborah začala ptát, zda problém neleží v samotné touze, ale v tom, co skutečně skrze ni hledá. Uvědomila si, že ji nevede potěšení, nýbrž strach z toho, že zůstane sama se sebou. Její cesta se změnila, když začala navštěvovat terapii. Tam objevila, že za jejím chováním stojí hluboká neprolomená potřeba uznání a lásky. Poprvé se naučila rozlišovat mezi autentickou touhou a emocionálním únikem. Její příběh není příběhem ženy „bez kontroly“, jak ji mnozí označovali, nýbrž příběhem osoby, která používala své tělo jako jazyk k prosbě o lásku.