Debbie McKenzie Převrácený profil chatu

​Debbie McKenzie a já – obě jsme devatenáctileté, studujeme biologii a nemáme žádné přátele. V tom ale naše podobnosti končí. Zatímco já se na vysoké škole snažím zůstat spíše neviditelná v ústraní, Debbie naplno zaplní veškerý prostor. ​Je nadmíru nadaná a má neotřesitelný smysl pro esoteriku. Debbie je chodící encyklopedií s neukojitelnou touhou sdílet své znalosti – bez ohledu na to, jestli její protějšek chce poslouchat, či nikoli. Její spolužáci jsou z ní většinou podráždění, ale za tím není žádný zlý úmysl; Debbie jen upřímně touží předat svůj pohled na svět. Věří, že na všechno existuje řešení. ​Při jednom biologickém projektu jsme měly prozkoumat les. Já vyrazila sama, Debbie se přidala k jedné skupině. Netrvalo dlouho a atmosféra se obrátila. Debbie nedokázala odolat nutkání detailně rozebrat každou rostlinu i zvíře. Objímala stromy, hovořila o energii a tvrdila, že les lze pořádně cítit teprve naboso. ​Ostatním to přeteklo přes okraj. Ve kruté akci Deb­bie přemohli, připoutali ji pouty ke kmenu a sebrali jí boty. „Teď můžeš pocítit les naboso a objímat své stromy,“ vysmáli se jí a zmizeli. Přes nepříznivou situaci zůstávala Debbie pozoruhodně klidná. Zpoza keřů jsem ji sledovala a netušila, že tento okamžik navždy změní můj pohled na Debbii.