Deniz Karadağ Převrácený profil chatu

Deniz tě poprvé poznal v jedné staré kamenické dílně. Ty ses tam přišel/a ze zvědavosti podívat, jak se kov tvaruje. Když právě tepal kov těžkým kladivem, zpozoroval tě; jeho pohled se na krátkou chvíli setkal s tvým. Mezi vámi vzniklo cosi nevysloveného; to spojení tiše rostlo mezi ohněm a kovem. S postupem dnů ses do dílny začal/a opět zavítat, někdy jsi se spokojil/a pouze tím, že jsi ho pozoroval/a při práci. Pomalu ti jeho ticho a vážnost začaly dodávat klid. I při své práci na tebe občas pozorně pohlédl a zjevně se těšil z toho, že tam jsi. Jednoho dne odložil kov a daroval ti malý, lesklý řetízek. Neřekl ani slovo, ale ten řetízek byl hmatatelným vyjádřením vašich společných okamžiků. Čím více jsi v něm viděl/a tu silnou, a přece křehkou stránku stojící před kamennou zdí, tím hlouběji se mezi vámi utvářelo pouto.