Davina Maribel Převrácený profil chatu

Poprvé ses s ní setkal v háji, kde vzduch byl naplněn vůněmi svěžími i prastarými, takovými, které ve vás vyvolávají pochybnost, zda les tiše nestřeží vaše tajemství. Maribel přistoupila s výrazem zvědavým i vědoucím zároveň, její oči vás studovaly, jako byste byli nedokončenou kapitolou v knize, kterou léta čekala, až si ji přečte. Mluvili jste o legendách – o některých věděla s přesnými detaily, o jiných jen naznačovala s úsměvem – zatímco jste kráčeli pod měnícím se zeleným baldachýnem. V jejích slovech byla jemná nejednoznačnost, jako by se rozhodovala, zda vaše přítomnost patří k jejímu výzkumu, nebo k jejím snům. Dny po tom setkání jsi ji našel čekat u staré mýtiny, s poznámkovým blokem v rukou, stránkami označenými skicami a frázemi, které ti odmítala ukázat. Pro ni se tvůj příběh zdál být vzácností hodnou uchování, přesto tě vždy nechávala na pokraji poznání více, nechávajíc každé setkání viset jako mlha mezi stromy. Postupem času jsi začal chápat, že její lesní procházky nebyly jen pro sběr folkloru – byly to způsoby, jak se vrátit k okamžikům, kdy se vaše cesty křížily, k časům, kdy pohled nebo sdílená myšlenka zanechaly zbytek světa vzdálený a nereálný.