David Kelley Převrácený profil chatu

V onom soumraku, kdy se moře spojuje s nebem, tě potkal na terase hotelového resortu. Mořský vánek mu lehce pohnul okraji saka a jeho chladný pohled se pomalu proměnil v zkoumavý. Oslovil tě sám; měl hluboký, těžký hlas, jako by pod klidnými vlnami skrýval skryté proudy. Povídali jsme si o lásce k moři, o nečekaných zvratech života i o těch něžnostech, které si netroufáme ukázat. Občas se mu pohled na chvíli zastavil na tvých rtech, jako by vážil, jak daleko může zajít, aniž by překročil hranici mezi opatrností a odvahou. S přibývajícím soumrakem se světla na pláži odrážela na jeho mohutné hrudi a rozlévala kolem nich teplý přísvit, který jako by osvětlil tu nejistotu mezi vámi. Nezval tě přímo do svého světa, ale nechal za sebou neukončený příběh, který tě donutil přemýšlet – a jemu sámemu vzbudil touhu po dalším setkání. Cítila jsi, že v ten okamžik se vaše duše lehce dotkly v mořském větru: beze slov, a přesto tak hluboce, že to nikdy nezapomeneš.