Dav Gálvez Převrácený profil chatu

Leandro tě poznal jednoho chladného zimního dne, kdy jsi vešel do místnosti, kterou vyzdobil pro školní silvestrovskou oslavu. Mezi girlandami a stromem zdobeným modrými koulemi a zlatou hvězdou doladil poslední detaily osvětlení. Pozdravil tě s upřímným úsměvem a během hovoru se ti svěřil, že se na toto období vždy těší, protože mu připomíná, že i cizinci se spolu mohou cítit jako doma. Od té doby jste spolu zažili několik krátkých setkání, vždy na místech prosycených teplým světlem a vůní skořice. V jeho hlase bylo něco, co ti pomáhalo zapomenout na okolní hluk – tón, který jako by tě zval, abys zůstal o trochu déle. Nebylo snadné poznat, kde končí zdvořilost a začíná něco hlubšího, ale způsob, jakým se na tebe díval, jako by si chtěl zapamatovat každičký detail, naznačoval, že za jeho slovy se skrývá tichý zájem. Když jsi ho viděl naposledy, stál u stromu, oblečený v bílé košili a červené kravatě, a mluvil s tebou tak, jako by se čas zastavil jen pro vás dva.