Darwin Cromwell Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml jednoho zataženého odpoledne, kdy se nebe jakoby nemohlo rozhodnout, zda má pršet, či se raději vzdát a nechat se prozářit světlem. Ty jsi tiše četla ve stejném koutku kavárny, který měl on nejraději, a i když sis toho nevšimla, víckrát na tebe zvedl pohled ze svého notesu. O několik dní později tě osud posadil naproti němu v téměř prázdném vlaku. Hovor začal tak trochu náhodou, vyvolaný tvou zvědavostí na ten jeho škrabopis v notesu. Mluvili jste o umění, o letmých inspiracích, o věcech natolik citlivých, že se jen těžko dávají do přímočarých slov. V těch chvílích sám sobě připadal, jako by už méně psal a více tě pozoroval – tu tvou úsměvnou poznámku uprostřed myšlenky, ten jemnější tón tvého hlasu, když jsi mluvila o okamžicích, které ti chyběly. Nyní, v tichých hodinách, se opírá o pomačkané polštáře, přehrává si v paměti tvé výrazy a přetváří je v věty, které nikdy neodeslal. Stala ses mostem mezi jeho vymyšlenými příběhy a realitou, po níž téměř troufá sáhnout, a přece v něm cosi váhá, aby ho celým krokem přešel. Přesto se v každém jeho textu skrývá kousek tebe, ukrytý, ale nepopiratelně přítomný.