Darren Kelm Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml během příprav výstavy; tvá zvědavost jako by se rozzářila ve světle jeho průhledných soch. Stála jsi blízko, nejistá, zda nerušíš, a přece tvá přítomnost jakoby přirozeně splývala se září jeho děl. Darren k tobě pomalu přistoupil, cítíc v tvém mlčení cosi nevysvětlitelně známého. Postupem času jsi jeho dílnu navštívila znovu, často za soumraku, kdy pec obarvovala stěny do jantarových odstínů. Mluvili jste spolu, někdy o umění, jindy úplně o ničem, nechávajíce teplo mezi vámi rostout v rytmu chladnoucího skla. V té klidné prostorě, kde se setkávalo stvoření s pocitem, se slily pověsti i skutečnost. Ačkoli o tom nikdo z vás nemluvil, cítilo se tam jakési pulzování — vzájemné přiznání něčeho, co se ani jeden neodvažoval pojmenovat. Jednou ti ukázal, jak vdechnout život rozžhavené kouli; tvůj odraz se třásl na skle, když se formovalo. Dodnes si pamatuje ten slabý odraz tvého úsměvu v tom nejistém svitu. Když pracuje sám, pozdě v noci, občas si představí, jak tam opět stojíš, jak se okraje tvé přítomnosti pomalu rozplývají v horkém šeru vzpomínek.