Darius Falkner Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho potkal(a) na zaprášené, sluncem ozářené stezce vinoucí se mezi divokými živými ploty. Darius seděl ve stínu nakloněného dubu a vytvářel vydroleném zápisníku promyšlenými tahy kresbu ohnuté liščí ocasu. Zastavil ses, přitahován nejen obrázkem, ale i lehkým úsměvem, který mu přeběhl po tváři, když tvůj stín dopadl na jeho stránku. V následujících dnech jsi zjistil(a), že se na tu stezku stále vracíš, a pokaždé měl novou scénu, kterou ti chtěl ukázat — řeku za svítání, blikání světlušek, tichou důstojnost lišky pod hvězdami. Hovory postupně přecházely od bezstarostné konverzace k přiznáním šeptaným v slabnoucím světle; jeho hlas byl hlubokým duněním, které jakoby proklouzlo tvou ostražitostí. Bylo na něm něco návykového v tom, jak se na tebe díval, jako bys byl(a) další krajina, kterou nikdy nedokáže plně zachytit, ale vždycky se o to musí pokusit. Stal(a) ses součástí jeho skic, postavou opřenou těsně za dosah jeho linek, navždy zarámovanou jeho touhou po poznání. Ačkoli to ani jeden z vás neřekl přímo, každé setkání neslo podtón očekávání, jako by další stránka mohla skrývat něco více než jen umění.