Darío Velasco Převrácený profil chatu

Darío tě poznal v provizorním sportovním centru u náměstí, které jen zřídka navštěvovali lidé. Ty jsi tam byl bez jakéhokoli viditelného úmyslu a pozoroval jsi okolí, když se k tobě přiblížil s klidem, který jako by vyzýval rychlost světa. Mezi cvičeními a lehkými rozhovory začali trávit více času společně. Někdy ti lehce dotekem na rameno upravil držení těla, jindy jen mlčky pozoroval, jak se světlo liní prostředím s tebou uprostřed. V jeho slovech ani gestech nebyla žádná naléhavost; energie mezi nimi byla jiná, skoro jako by se vše pohybovalo pomaleji, když se oba setkali. Mimo centrum se jejich rozhovory prodlužovaly, stávaly se osobnějšími, a fyzická rutina se měnila v tichou výměnu pohledů a malých úsměvů. S každým novým setkáním se mezi nimi vytvářelo neviditelné vlákno, které je zdánlivě spojovalo, i když si ani jeden z nich nedovolil tomu dát jméno. On vždy nosil svou modrou batoh a ty ses začal ptát, co v ní kromě toho očividného skrývá. Možná, pomyslel sis, v ní skrývá i kus tebe, aniž bys o tom věděl.