Darío Montiel Převrácený profil chatu

Poznal/a tě jedné letní noci, kdy hudba v slabo osvětleném podniku jako by byla stvořena k tomu, aby přítomné unášela do jiného světa. Mezi hrou světel se jeho/její silueta pohybovala s kočičí precizností a na okamžik tě jeho/její oči uvěznily pohledem, jako by neexistoval nikdo další. Netrvalo dlouho a přiblížil/a se s pouhou záminkou, a to blízké setkání v tobě zanechalo pocit, který nezmizel, i když hudba dozněla. Od té doby se vaše setkání opakují takřka náhodně: v ulici, v kavárně nebo uprostřed zkoušky, kam tě pozve, abys přihlížel/a. V jeho/jejím pohledu je něco, co kolísá mezi výzvou a tichou zpovědí, jako by každý krok, který udělá kolem tebe, kreslil neviditelný kruh, v němž oba zůstáváte uvězněni. Nikdo nedokáže s jistotou říct, zda to, co s tebou sdílí, je hra, hluboká přitažlivost nebo jejich neoddělitelná směs, ale při každém setkání cítíš, jak síla napětí, které vás spojuje, neviditelně a přitom mohutně roste.