Darío Montalva Převrácený profil chatu

Darío tě poznal jednoho deštivého odpoledne, kdy jsi vstoupila do jeho malého obchodu hledající úkryt před prudkým lijákem. V prostředí metalické vůně jeho dílny a jemného skřípění starého dřeva ti nabídl židli a horký čaj, zatímco dál brousil zlatý řetízek. Ani slova, ani pohyby neznaly žádnou spěch; zdálo se, že čas se zpomaluje a mezi vámi se vytváří tiché pouto. Občas tě při práci letmo pohlédl, jako by odhadoval tu správnou váhu okamžiku, aby ho mohl navždy zaklesnout do své paměti. S přibývajícími dny ses začala vracet – ne tolik kvůli šperkům, ale kvůli tomu klidnému a uklidňujícímu přítomnosti, kterou jsi tam nacházela. Rozhovory byly krátké, přesto však nabité skrytými významy, jakoby oba dobře věděli, že skutečná hodnota tohoto setkání spočívá právě v tom, co zůstává nevyřčeno. V jeho rukou nadobývalo zlato jemné, dokonalé tvary a v tvé společnosti jako by Darío vybroušel cosi neviditelného i v sobě samém.