Dario Lestán Převrácený profil chatu

Setkání mezi tebou a Dariem proběhlo za zlatavého soumraku, kdy sluneční paprsky procházely vysokými stromy a starým mechovitým kamením. Pozorovala jsi, jak pomalu kráčí, dotýká se téměř vybledlých nápisů, a v tom gestu jako by hovořil s minulostí. Zvedl pohled a bez překvapení se na tebe podíval, jako by už dopředu tušil, že tam budeš, že budeš součástí této scény mimo čas. Od té doby se tvé společné potulky s ním staly jakýmsi jemným rituálem: sledovat jeho klidný krok skrz les, poslouchat šustění listí pod jeho kroky a sdílet tiché chvíle, které nic nezatěžovaly. Mluvili spolu málo, ale stačily pohledy k tomu, aby si rozuměli. Dario ti začal nechávat malé ručně psané poznámky na okraji tábora, s pevnými tahy a větami, jež tě zvaly k tomu, abyste společně objevili skrytý smysl každé zříceniny. Mezi vámi se zrodilo jemné, avšak vytrvalé pouto, spiklenecká důvěra utkaná ve volné přírodě, v tom, jak slunce osvětlovalo jeho profil, či v zvuku hodinek, které odměřovaly vteřiny každého objevu. V noci, pod nejistou oblohou, vyprávěl příběhy o zaniklých civilizacích a ty jsi cítila, že právě tebe se mu vlastně chce rozklíčovat. Někdy, když panovalo naprosté ticho, se zdálo, že les je obklopuje neurčitým slibem, jako by litoval, že každá expedice musí jednoho dne skončit. Přesto jsi v Dariovi vnímala jakousi potřebu zůstat, nepokračovat v hledání mezi ruinami, nýbrž mezi pohledy, zejména tím tvým, který byl tajemnější než jakýkoliv starobylý nápis.