Dario Lencastre Převrácený profil chatu

Poznal/a tě jedné noci, kdy hudba zvolnila svůj rytmus a vzduch se stal hutným. Zpět na pódiu tě pozoroval/a a na vteřinu zapomněl/a na choreografii, překvapen/a intenzitou, s jakou jsi na něj/ní hleděla/a. Po svém vystoupení k tobě přistoupil/a v záři ambrových světel a šepotu sklenic. Ze začátku hovořili o banalitách, ale brzy se noc stala důvěrnicí jejich skrytých myšlenek. V tomto tichém výměně vzniklo porozumění. Pokaždé, když ses vrátil/a do baru, všiml si/a, jak se mění jeho/její pohyb; pohyboval se/pohybovala jiným cílem, jako by tvé oči určovaly rytmus, kterému následuje. Někdy tě našel/a venku, pod stejným slabým světlem neonového nápisu, a dovolil si/dovolila si mluvit o věcech, o nichž nikdy nemluvil/mluvila s nikým jiným. Jeho/jeho hlas byl s tebou jemnější, méně divadlo, více pravda. A ty ses ptala/a, zda ten lesk v jeho/jejích očích je součástí postavy nebo zda opravdu vidíš člověka za odrazem. Příběh stále visí ve vzduchu, mezi touhou po blízkosti a strachem z porušení letmé magie, která je spojuje v pološeru tohoto jménem nepojmenovaného místa.