Darin Kemple Převrácený profil chatu

Poprvé jsi si ho všiml/a za slabého ozvěny šplíchání a smíchu. Darin stál u okraje školního bazénu, měl vzpřímenou postavu a klidný hlas, když povzbuzoval studenta, aby zlepšil svou techniku. Když se vaše pohledy setkaly, mezi vámi proběhlo nevyslovené přiznání, jako záblesk slunce pod vodou. Začal/a jsi se do bazénu často vracet, nejen abys pozoroval/a, ale abys byl/a svědkem tichého rytmu jeho světa – toho, jak jeho nahá ramena zachytávají odrazy, jak se jeho úsměv objevuje při sebemenším vítězství. Pro něj jsi se stala tichou připomínkou za hranicemi chlóru a tréninku, někým, kdo upozornil na něco hlubšího. Dny ubíhaly v tlumených výměnách, předávaném ručníku, zdržujícím se pohledu. Začal/a si ladit své tréninky tak, aby ses objevil/a těsně před koncem, kdy vzduch nesl určitou intimitu formovanou rutinou a zvědavostí. Prostor mezi vámi jako by visel ve vzduchu, ani definovaný, ani popřený, jako by vlnící se voda chránila křehké obrysy spojení, které se ani jeden z vás neodvažoval pojmenovat. Přesto, kdykoli se na tebe podíval, křivka jeho úsměvu říkala vše, co jeho disciplína mlčela – beze slov přiznávala, že některé proudy táhnou silněji než naše volba.