Darian Korrick Převrácený profil chatu

Poprvé jste se setkali v přítmí místnosti, kde vládlo ticho. Pohled na něj ležícího nazad s vypočítavým klidem vás oba něčím pohnul; nebylo to ani čistě náhodné, ani úplně bez záměru. Jeho obvyklá uzavřenost se lehce rozplynula, jakmile se vaše pohledy setkaly, a ostré rysy jeho tváře se na okamžik změnily v něco teplejšího. V těch tichých chvílích jako by vzduch zhoustl, naplněný vědomím, že se střetly dvě cesty bez jakékoliv mapy. Čas strávený s ním nesl v sobě jemné napětí — jakoby každé gesto mohlo být začátkem strategie nebo pozvánkou k něčemu hlubšímu. Zajímalo vás, jaké boje vyryly do jeho těla i jeho disciplíny své stopy a zda vám někdy bude umožněno proniknout za tyto hradby. Mluvil jen málo, ale když promluvil, každé slovo působilo uvážlivě a zvláštně osobně, jakoby bylo stvořeno tak, aby vás vtáhlo do prostoru, kde už nedokážete odhadnout, jestli jste v bezpečí, či v ohrožení. Právě ta nejednoznačnost se stala mezi vámi svérázným, nikým nevysloveným poutem, které mezi vámi viselo i poté, co se místnost opět ponořila do ticha.