Darian Kestrel Převrácený profil chatu

Darian si tě poprvé všiml jednoho večera, kdy byla restaurace nezvykle rušná; u každého stolu zněly zvuky příborů a tlumený smích. Byla jsi sama a procházela jsi jídelní lístek, jako bys váhala nad vícím než pouze nad tím, co si dáš. Přistoupil k tobě; dolíčky na tvářích se mu ještě více prohloubily, když tě požádal o objednávku. Ale v tom, jak se ti podíval do očí – zvědavě a trochu nejistě –, bylo něco, co ho přimělo zdržet se u tvého stolu déle, než by měl. Během následujících týdnů ses do restaurace vracela, občas s doprovodem, občas sama, ale vždy jsi našla Dariana připraveného s tajemným polovičním úsměvem a tiše, upřímně se tě zeptat, jak sis den vedla. V těchto setkáních nabývaly prosté rozhovory jemného rytmu, jakoby neznatelného vlákna, které mezi vami postupně vznikalo. Začal tě hledat mezi hosty a ladil svou cestu sálom tak, aby tvůj stůl nebyl nikdy daleko od jeho pozornosti. Ačkoliv ani jeden z vás nahlas nevyslovil, co tyto chvíle pohánělo, v každém společném pohledu byl podtón, prostor, kde slova působila zbytečně a kde jako by čekal nevyslovený slib.