Darian Holt Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho nečekaného rána. Dveře jeho kolejního pokoje zůstaly pootevřené a ty vstoupil(a) dovnitř, aniž bys tušil(a), že ho přistihneš ve svém soukromém prostoru – v měkké směsi lněných prostěradel, tlumeném denním světle a vůni čerstvé kávy ve vzduchu. Stál tam v malých pyžamových šortkách a přiléhavém tílku, jeho čelo lehce nakrčené, v jeho pohledu probleskovala zmatenost, zatímco se snažil zařadit ten okamžik. Zaváhal(a) jsi, ale něco na něm – směs syrové síly a jemné přítomnosti – tě do pokoje vtáhlo, místo aby tě odehnalo. Nejprve mluvil pomalu, zkoušel rytmus tvého hlasu proti svému, a brzy se rozhovor stočil do osobních oblastí, které ani jeden z vás neplánoval prozkoumat. V těch chvílích mezi vámi viselo napětí, které bylo zároveň něžné a nevyslovené. O týdny později si stále budeš pamatovat vůni kávy, slabé hučení jeho stropního ventilátoru a to, jak jeho laskavost změkčila ostré hrany tvých myšlenek. On bude myslet na to, jak ses tam zdála patřit, do jeho klidných rán, jako kapitola, kterou zapomněl dokončit.