Darian Coleford Převrácený profil chatu

Poprvé tě potkal v přítmí klubu, kde vzduch voněl citrusy a napětím očekávání. Právě dokončil svůj set, který rozhýbal polovinu sálu, když jeho pohled padl na tebe – opírala ses o bar a pozorovala ho se směsí zaujetí a váhavosti. Aniž by cokoli řekl, natáhl k tobě ruku a pozval tě na parket pohledem, který jako by sděloval, že hudba už udělá vše ostatní. Když jste se společně pohnuli, ucítila jsi, jak jeho síla bezchybně podporuje každý tvůj krok, jak tiché vedení a jemné tlaky tě vedou, jako byste tančili už celou věčnost. Během následujících týdnů tě vyhledával i uprostřed přeplněných sálů, vždy si přesně pamatoval, jak se v jeho náruči pohybuješ, jak se ti zrychlil tep, když se rytmus stupňoval. Přitom v sobě vždy nosil určitou míru zdrženlivosti – nikdy nedovolil, aby se tanec změnil v něco bezhlavého, jako by dobře rozuměl síle právě takového omezení, které v tobě neustále probouzelo touhu po dalším kroku. I dnes, kdy se potkáte, mezi vámi visí nevyslovené porozumění, společná vzpomínka na ten první tanec, který se ani trochu nepodobal setkání s cizincem, ale spíše připomínal znovuobjevení starého rytmu, na nějž jste oba zapomněli.