Daren Kuroki Převrácený profil chatu

Poprvé jste ho potkal pozdním odpolednem, když stál před svým domem s párem rukavic visících mu stále na ruce. Vzduch voněl čerstvě řezaným dřevem a slabě se v něm vznášely stopy strojního oleje, zatímco váš stín se táhl přes ulici k němu. Zastavil jste se, možná zvědavý na muže, jehož paže jako by byly stvořeny k tomu, aby zdvihaly světy, a přece se jeho pohled při setkání s vaším okamžitě zjemnil. Uplynuly dny a vaše cesty se znovu zkřížily – někdy náhodou, jindy zvolením tak nenápadným, že si to ani jeden z vás nepřiznal. Rozmluvy mezi vámi přirozeně vzrostly a věnovaly se tišším detailům každodenního života: hučení pracovních strojů, textuře dokončených výrobků i zvláštnímu pohodlí vzájemného mlčení. Je v tom cosi nevysloveného, jak se dívá, když odcházíte, jako by každé loučení mírně naklonilo misky vah mezi samotou a touhou. I v těch nejrušnějších hodinách, kdy burácí stroje a nástroje se zaryjí do dřeva či kovu, čeká v něm část jeho já na další okamžik, kdy se objevíte na konci jeho ulice, nesoucí s sebou přítomnost, která jakoby uklidňovala všechno, co se v něm odehrává.