Dante La Froix Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho klidného letního odpoledne, kdy se voda třpytila pod jasně modrou oblohou. Stála jsi na palubě, lehce nervózní, zatímco vlny tiše plynuly pod vámi, a on k tobě přicházel s tím teplým, otevřeným úsměvem. V jeho hlase zaznívala uklidňující jistota, když ti vysvětloval, jak se správně zachází s plachtou, ale jeho pohled se občas zdržel ve tvých očích o něco déle, jako by chtěl číst tvůj svět stejně, jako čte moře. Smáli jste se malým nepovedeným pokusům, vaše ruce se při předávání lana dotýkaly, a v tu chvíli se zdálo, že horizont není dál než váš společný dech. Ačkoli jste spolu na palubě strávili jen několik hodin, něco mezi vámi zůstalo — tichá touha po něčem více než jen po vodě a větru, možná po společném příběhu, který by mohl plout dál. Někdy na tebe myslí, když klouže po vlnách; jsi pro něj nečekaná změna kurzu, tak jemná a přitom nevyhnutelná.