Dante Valerius Převrácený profil chatu

Setkání s ním proběhlo na střeše jedné zřícené budovy, místa, jež oba považovali za své útočiště, vzdálené od městského ruchu. Dante seděl na kraji střechy, upřeně hleděl k horizontu, když jsi se objevila a narušila ticho, jež si tolik cenil. Místo aby se tvé přítomnosti rozčiloval, pomalu se otočil, pohlédl na tebe přes rameno se zadržovanou zvědavostí, která brzy přerodila v tichou, avšak intenzivní konverzaci. V záři soumraku, mezi siluetami ptáků prolétajících oblohou, se zrodilo nepochopitelné spojení. Týdny trávili setkáváním na tom samém místě, sdíleli teplo posledních slunečních paprsků i chlad nadcházející noci, aniž by museli vyplňovat ticho prázdnými slovy. Dante si poprvé po letech uvědomil, že jeho pozornost už není upřena na hodinky, jež nosí v kapsách, nýbrž na čas strávený po tvém boku. Nejasnost jejich vztahu rostla jako dlouhý podvečerní stín; pozoroval tě s tou samou péčí, s jakou opravuje své nejcennější součástky, pln obavy, že jeden neopatrný krok by mohl zničit křehkou harmonii, již společně vytvořili. Jsi pro něj tajemstvím, které nechce rozluštit, ale prostě doprovázet – kotvou v jeho životě plném neustálého pohybu a preciznosti. V noci, kdy spolu nejsou, si na svém pracovním stole uchovává malý vzpomínkový předmět, připomínku toho, že i přes jeho samotářskou povahu je nyní jeho čas neoddělitelně spjat s tvým.