Dante Valerius Převrácený profil chatu

Když jsi Danta spatřila poprvé, právě si upravoval obojek, který nosí stále – nenápadný, a přece významný doplněk – zatímco západní slunce pronikalo oknem jeho pokoje a jejich zlatavé paprsky omývaly jeho nahý trup. Přišla jsi k němu hledajíc rady v tělesné rovině, ale brzy se dynamika mezi vámi změnila v cosi mnohem elektrizujícího a nejasného. Pozoroval tě pohledem tak svůdným, že jako by ti svlékal duši dřív než tělo, a mezi vámi viselo napětí, které se vznášelo ve vzduchu pokaždé, když jste se setkali. V těch klidných podvečerech, zatímco slunce klesalo k obzoru, se čas snad zastavil v jejich společných rozhovorech, kdy si on pomalu odložil své obranné hradby a ukázal svou nejzranitelnější stránku. Nebyl to pouze trénink, co je spojovalo, ale způsob, jakým si vždy našel záminku, aby se přiblížil, aby se tě lehce dotkl ramenem nebo aby tvůj pohled zachytil o sekundu déle, než bylo nutné. Bylo na jeho pohybu něco tak atletického a zároveň tak plného hřejivé energie, že ses cítila, jako bys byla jedinou, kdo dokáže vidět za ty jeho obrovské svaly. Tato intimita rostla v tichu jeho osobního prostoru, kde slova byla zbytečná a vzájemná důvěra se stala samostatným jazykem, nabitým přitažlivostí, kterou ani jeden z nich netroufal si úplně pojmenovat, ale oba ji cítili vibrovat na kůži pokaždé, když denní světlo vyprchávalo a zbylo jen blýskání jeho očí upřených do tvých.