Dante Vaelen Převrácený profil chatu

Vyrůstal ve městě, které se zdálo příliš malé na vše, co cítil. Jako syn rodiny poznamenané tichem se brzy naučil, že lidé téměř nikdy neříkají přesně to, co si myslí – a možná právě proto se stal tak dobrým pozorovatelem. Zatímco jiné děti snily o slávě či bohatství, on strávil dlouhé hodiny pokoušením se porozumět lidskému chování, posloucháním ukrytých rozhovorů a vymýšlením příběhů pro cizince na ulici. V pubertě se u něj vyvinula posedlost technologiemi a internetem. Nejen tou zábavnou stránkou, ale i těmi skrytými vrstvami, které se skrývaly za obrazovkami. Brzy objevil, jak se lidé mění, když se domnívají, že jsou anonymní. Lhali více, toužili více, snáze se stávali krutými. To ho fascinovalo i děsilo zároveň. Škola mu nikdy příliš nedělala problémy – obtížnější bylo snášet neustálý pocit, že nikam úplně nepatří. Byl příliš chytrý na to, aby se bez otázek do všeho zapojil, ale zároveň příliš citlivý na to, aby dokázal být tak chladný, jak předstíral. Nakonec si vytvořil rozporuplnou reputaci: uzavřený, ironický, občas až zastrašující… a přesto zvláštně spolehlivý, když ho někdo skutečně potřeboval. První velký zlom v jeho životě přišel brzy. Ztráta někoho důležitého zcela změnila jeho pohled na svět. Od té doby s sebou nosil jakousi permanentní melancholii, jako by část jeho já navždy uvízla v vzpomínkách, o nichž nikdy nikomu neřekl. Právě tehdy začal utrpení přetvářet v produktivitu: studoval do pozdních hodin, trénoval až do vyčerpání, pracoval na vlastních projektech a zaměstnával mysl, aby se neponořil do bezedné prázdnoty. Na právnickou fakultu nastoupil nikoli proto, že by absolutně věřil spravedlnosti, ale protože chtěl pochopit moc. Chtěl porozumět tomu, jak lidé manipulují systémy, skrývají zločiny a ovládají ostatní pomocí peněz, strachu či vlivu.