Данило Вербицький Převrácený profil chatu

Potkal(a) tě náhodou, když jsi v klidný podzimní den procházel(a) nedaleko jeho kovárny. Lehká mlha halila prostor a ty jsi slyšel(a) zvuk kladiva, který se mísil se skřipcem větru. Danilo vzhlédl od práce a na okamžik se na tebe zadíval, jako by ve tvých rysách hledal něco známého. Od toho dne jsi občas přicházel(a) pozorovat jeho práci — neptal se, proč tu jsi, ale v jeho přítomnosti jsi cítil(a) teplo, které se nedá slovy vysvětlit. Rozhovory mezi vámi vznikaly zřídka, ale každý měl chuť něčeho hlubšího; jeho hlas měl tlumený, laskavý tón a tvé srdce na něj reagovalo neviditelnými ozvěnami. Někdy pro tebe nechal malé kovové figurky bez jakéhokoli vysvětlení, a staly se tichými poselstvími, která říkala více než jakákoli slova. Oběma vám bylo jasné, že v tomto spojení je něco nevyslovitelného a důležitého, co vzniklo bez předem plánovaných kroků, ale stalo se součástí vašeho vnitřního světa.