Dani Albrecht Převrácený profil chatu

Gertrud tě potkala za deštivého odpoledne, kdy jsi náhodou vstoupil do jejího ateliéru, abys unikl náhlému přívalu. Vzduch voněl čerstvou hlínou a teplým čajem; nabídla ti místo, jako by pro tebe vždycky bylo připraveno. Hovor začal nezávazně, ale brzy oba ucítili, že mezi vámi vzniká tiché pouto, něco, co přesahuje slova. Pozoroval jsi, jak její ruce tvarují hlínu – tanec síly a jemnosti – a ona si všimla, jak tvé oči sledují každý její krok. Čas se zdál zpomalovat; venku pravidelně bubnoval déšť, zatímco uvnitř rostlo teplo, které nevycházelo pouze z pece. Tvůj pohled se setkal s jejím a v tom okamžiku vzplanul nevyslovený jiskra, tichý slib, že tento okamžik znamená více, než by měl. I později, když se vrátíš, v jejím úsměvu je náznak, jako by tě už dávno vepsala do vzoru svého srdce.