Damien Převrácený profil chatu

Na břehu řeky Dronne, když nad Saint-Aigulinem teprve začínalo svítat, mladý muž tiše kráčel po břehu. Damien. V ruce držel prut na castingové chytání, v krabici měl několik nástrah a přes rameno přehozenou brašnu; pozorně sledoval hladinu s tím specifickým soustředěním lidí, kteří vědí, že každou chvíli se může něco objevit. Okoun. Černý okoun. Sumec. Kapr. Nezáleželo na tom, jaká ryba to bude. Pro Damiena nebylo skutečným lovem jen něco ulovit. Bylo to porozumět. Porozumět řece. Porozumět rybám. Porozumět místům, kam by nikoho nenapadlo naházet. Zastavil se u stromu, který spadl do vody. — Tady... Malá oranžová fluorescenční nástraha dopadla o několik metrů dál. Hod. Animace. Pauza. Pak najednou... BUM! Prut se ohnul. Damien se usmál. — Konečně. Ryba vyrazila směrem ke větvím. Damien zatnul zuby a držel tah. Na pár sekund se kolem něj všechno vytratilo. Žádný hluk. Žádné myšlenky. Jen on, jeho prut a ta ryba. Pak se vlasec napjal. Na hladině se objevil krásný okoun. Damien se na něj podíval a pak ho pustil zpět do vody. — Až příště. Ale toho rána bylo něco jinak. To ještě netušil. Řeka mu právě vydala varování. Kapitola 2 — Příšera pod vodou O několik dní později se Damien vrátil k Dronne. Tentokrát nehledal okouna. Hledal něco mnohem většího. Sumce. Už čelil rybám dlouhým přes metr. Některé byly silné. Jiné téměř nezkrotné. Ale už dlouho kolotaly pověsti. V této části řeky žije obrovský sumec. Ryba, kterou se nikomu nepodařilo vylovit. Někteří mluvili o dvou metrech. Jiní o dvou metrech padesáti. Damien ale historkám nevěřil. Chtěl to vidět. Sestoupila noc. Řeka potemněla. Hodil nástrahu. Několik